Elektrohraní – o rubrice

K sepsání této rubriky mě přiměly několikaleté zkušenosti s kroužkem Kutil – Eektronika pro žáky 1 – 3 tříd ZŠ, který provozuji v SVČ Domeček Chomutov již 8 let. Práce s touto věkovou skupinou s tím, že chceme dětem přiblížit svět elektřiny a malinko je posunout na velké cestě k objevení světa techniky, přináší svá specifika, nesnáze, ale i obrovské zadostiučinění, když se práce daří a děti se něco naučí. Pro výuku tohoto typu, pro danou věkovou skupinu jsem nenalezl žádná zpracovaná skripta a proto jsem si vše musel objevovat metodou pokus-omyl. Vůbec toho ale nelituji, protože myslím, že to pro mě bylo stejně zábavné jako pro mé svěřence.

Účel výuky tohoto typu

Kutilové – Elektronici – tým z roku 2018

Úplně prvním důvodem, proč jsem tento typ kroužku zakládal, byla potřeba zacvičit si starší děti a naučit je základy práce s elektrickými obvody, aby mohly pracovat v kroužku Kutil – Robotika, který jsem ten samý rok založil a sestavovat tak funkční elektrické obvody s arduinem. Starší děti, které zároveň pracovaly i v Kutilu – Robotice, rychle vstřebávaly základy a kroužek tak jak byl tehdy koncipován po roce až dvou letech pro ně ztrácel smysl a tak dál většinou pokračovaly pouze s robotikou. Považoval jsem to za přirozený proces a Kutil elektronika se dál začal jevit spíše jako jakási přípravka mladších žáčků pro kroužek Robotiky.

Logicky do něj tedy vstupovaly mladší a mladší děti (v jednom – legendárním – případě i pětileté). Příchozí účastníci se mi věkově ustálili na rozmezí 6 – 10 let. S takto věkově různorodou skupinou je s tímto typem činnosti dosti náročná práce, vzhledem k rozdílné vyzrálosti dětí.

Čím dále jsem s dětmi “kutil” tím bylo jasnější, že kromě vybudování jistého vědomostního základu je to hlavní vybudovat v dětech motivaci k tomu, aby se touto činností zabývaly i dále, ať již soukromě doma, či organizovaně u nás v našem zařízení.

Motivace

Motivační složku učení v tomto věku a stupni zralosti dětí považuji za tu nejdůležitější. Nesnažím se do dětí nacpat co největší objem znalostí, protože si myslím, že tuto péči dostanou v pozdějším věku při běžné výuce ve škole. Mou snahou je vybudovat motivaci a vzbudit tím zájem o elektřinu a věci s tím související. Snažím se proto učinit činnost kroužku/výuku co nejpestřejší. Pokud bych měl tak nějak od boku říci poměr teoretické a praktické výuky, odhadl bych to zhruba na poměr 1/3 teorie (zaměřená na pochopení souvislostí a všeobecný přehled) a 2/3 praktické činnosti (práce se stavebnicí boffin, pokusy a realizace drobných elektro konstrukcí).

Všeobecný přehled

Kutilové – elektronici – tým z roku 2018 – stavba stožáru vlastní konstrukce

Značná část témat v Kutilovi – Elektronika je zaměřená na vybudování všeobecného přehledu, přičemž se mi osvědčuje propojení výkladu zábavnou formou – příklad – debata o elektrárnách, přičemž mi kluci vypráví vlastní zážitky (v blízkém okolí Chomutova je řada větrných a tepelných elektráren, někteří rodiče dokonce v těchto zařízeních pracují a některým klukům se tak již povedlo při exkurzích nejrůznějšího typu nahlédnout i do provozu) s praktickou činností. Typicky – povídáme si, jak funguje tepelná elektrárna a pak si jí ze stavebnice formou jakéhosi polofunkčního modelu postavíme (děti tak zábavnou formou fixují znalosti).

Cílem opět není nacpat do dětí vyčerpávající souhrn znalostí, ale udržet a prohloubit zájem o svět techniky a práce kolem nich. Občas sice “zkouším”, ale vždy je to spíš formou zábavné soutěže ve znalostech.

Spojení teoretické a praktické části

Časová dotace mého kroužku je jedna hodina týdně. Průběh klasické schůzky/hodiny lze rozdělit mezi teoretickou a praktickou část. Teoretickou částí rozumím hlavně můj výklad, popřípadě jinou prezentaci tématu. Praktickou částí bych označil činnosti spojené s nějakým činnostním obsahem. Zpravidla se jedná o nějaký pokus, nebo stavbu obvodu ze stavebnice Boffin, popřípadě z jiného typu stavebnice.

Podstatné ale je, že praktická činnost vždy navazuje na výkladovou teoretickou část a doplňuje jí. Děti této věkové skupiny se často “učí rukama” a právě různé praktické činnosti je k tomuto tématu přitahují. Jak jsem již výše zmínil rozsah teorie vůči praktické části je zhruba 1:2, někdy 1:1.

Do teoretické části lze zařadit jen minimum základních výpočtů, jednoduše proto, že děti, které se účastní mých schůzek matematiku dané úrovně ve škole ještě neprobíraly.

Příklad: Mohu dětem vysvětlit sčítání hodnot odporu rezistorů zapojených v sérii, ale již je problém vysvětlit výpočet hodnoty odporu rezistorů zapojených paralelně. Hodnoty odporů rezistorů zapojených v sérii se totiž pouze sčítají dohromady, abychom dospěli k správnému výsledku, což dětem nečiní problémy. Ovšem pro výpočet odporu paralelně zapojených rezistorů (což je druhá polovina tématu) je již třeba umět pracovat se zlomky a výrazy a to ještě děti v tomto věku nezvládají.

Výklad je třeba proto optimalizovat s neustálým přihlížením k aktuální úrovni znalostí žáků.

Ohled na fyzickou zdatnost dětí

Kutilové – elektronici – tým z roku 2018 – vyrábíme elektrické rozvody v domečcích

Při praktické činnosti je třeba vždy brát ohled na fyzickou zdatnost a manuální zručnost dětí. Je třeba vždy odhadovat na jakou činnost děti prostě fyzicky nestačí (i když by si to hrozně rády vyzkoušely). Problémem bývá i zručnost v drobné manuální práci – modelově například práce se šroubky a matičkami u stavebnice merkur. Pokud to ovšem nemůže ohrozit bezpečnost dětí je dobré, když si vyzkouší i činnosti náročnější a to i když nebudou mít v dané činnosti úspěch. Vždy je potřeba ale chválit, že to aspoň zkusily, popřípadě vyzdvihnout alespoň dílčí úspěchy v plnění zadaného úkolu.

Ohled na bezpečnost

Kutilové – elektronici – tým z roku 2015 – výroba solné baterie

Jednou ze zásadních věcí, přes které lidově řečeno nejede vlak je dodržování bezpečnosti. Pracujeme pouze s bezpečným napětím i proudem a pouze s minimem chemikálií (činnosti týkající se práce s plošnými spoji a pokusy s elektrolýzou). Někdy je třeba i hlídat bezpečnost například při práci s pájkou a podobně. Vždy je také třeba počítat s drobnými oděrkami plynoucími z práce s ručním nářadím a být na to připraven (náplasti, desinfekce a podobně). V tomto ohledu jsem asi z pohledu klasického školství “méně opatrný”, ale jsem toho názoru že kdo nic nezkusí, nic se nenaučí.

Z hlediska bezpečnosti je dobré jít tomu naproti a vytvořit si v rámci schůzky dobře kontrolovatelné prostředí. Obvykle pracujeme v počtu max. deset dětí na kroužek (počet který zvládnu kontrolovat). Pokud pracujeme s rizikovým nářadím, což jsou z mého pohledu hlavně pájky, vydám dětem jen jednu až dvě (opět dobře kontrolovatelné množství) a kontroluji činnost tak říkajíc přímo u zdroje. Podobné je to třeba při práci s chloridem železitým při leptání plošných spojů – pouze jedna nádoba se směsí, leptat může pouze omezený počet dětí. Navíc je dobré před činností vždy děti informovat o rizicích, nenutit je, pokud se té činnosti bojí (často, když vidí kamarády, že to zvládli, tak to posléze zkusí také) a předem je informovat také o tom co dělat, když průšvih nastane (odpadnou případné hysterie a zmatky při průšvihu). Například po spálení se od pájky okamžitě jít namočit ruku pod studenou vodu.

Samozřejmostí je, pokud dojde k průšvihu nezmatkovat a řešit vše v klidu. Děti samozřejmě kontrolují co dělá a říká “jejich” dospělák a při průšvihu je pedagog pod drobnohledem. Pokud začne zmatkovat, pustí se do zmatkování i děti a problém je samozřejmě ještě problémovější.

Vybavenost

Doporučuji se nebát to zkusit i s minimální vybaveností. Někdy lze vysvětlit téma i s velmi minimalistickým vybavením typu “baterie z citrónů”. Prvních několik let jsme neměli téměř žádné vybavení a řadu pomůcek, zejména spotřebního charakteru jsem prostě koupil za své, protože to bylo rychlejší a nebylo nutné se dohadovat s hospodářkou, zda je rozumné koupit pár magnetů, nebo špulku drátu. Občas také je řada věcí v nabídce přímo na internetu a nelze nákup kolikrát ani doložit účtenkou. Mé řešení bylo to hodit za hlavu a kupovat drobnosti za své.

Někteří rodiče, kteří viděli naší materiálovou nedostatečnost pak začali sami aktivně nosit drobnosti z práce, nebo se zbavovali nefunkční elektroniky. S láskou tak vzpomínám na historickou “pitvu mrtvého gramofonu”. Dětem zabrala dvě schůzky, v té druhé už jsme odletovávali součástky. Musím ale říci, že někdy byla tato podpora i velmi povzbuzujícího charakteru, kdy někteří tatínkové neváhali několik schůzek absolvovat se svými syny a tak nějak jsem cítil, že tento typ výuky chápán ze strany rodičů jako přínosný.

Každopádně vytrvalost nakonec slavila úspěch. Postupně jsme se domohli alespoň nějakých kousků vybavení a stavebnic. Bohužel o vlastní samostatné klubovně si dodnes můžeme jen nechat zdát. A to nemluvím o možnosti používat nějaké prezentační prostředky. Často je nejefektivnější si vystačit s čtvrtkou a fixou a kreslit.

Nedostatečnou vybavenost lze řešit i chytrým využitím vybavení, které je k dispozici a je možné jej nějak spojit s probíraným tématem. Viz. například téma o energetice, kdy jsme montovali elektrické stožáry ze stavebnice merkur, nebo téma elektrárny a její realizace ze stavebnice Cheva.

Recyklace vítězí

Spousta materiálu může být využita několikrát. Spousta materiálu je využitelná při více tématech. Chce to jen přemýšlet a být kreativní. Samostatnou kapitolou může být i mezikroužková spolupráce, kdy mohou mí kutilové navazovat na práci dětí v jiných kroužcích a posouvat jejich výtvory na další level. Jako příklad bych uvedl spolupráci s kroužkem malý technik, který je specializovaný mimo jiné na tvorbu dřevěných domečků od firmy Walachia. Řadu domečků děti sestavily, ale nevzaly domů. S kolegou jsme se dohodli a takříkajíc je “recyklovali”. Moje parta je komplet elektrifikovala. Opět činnost na několik schůzek.

Na závěr…

V následujících lekcích budu popisovat různé tipy a návody. Je to taková všehochuť, která se mi osvědčila a kterou mám vyzkoušenou. Doufám, že mé zkušenosti někomu pomohou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *