Trocha naší historie
Když k nám do Domečku na vánoce roku 2018 dojel malý velký robůtek ozobot, byl to pro nás takový ten průzkumný nákup. Říkal jsem si, že i kdyby se u dětí tato platforma neuchytla, přesto by to mohlo být zajímavé zpestření a rozšíření naší robotí flotily. U dětí v té době kralovali plechoví mBoti a o tehdejší čtyři kousky se kluci dost přetahovali (tento stav posléze i spustil lavinu vánočních nákupů, protože rodiče, coby ambasadoři ježíška, byli dost urputně atakováni s žádostmi o robotí dárečky).
V té době jsme navíc také rekonstruovali počítačovou učebnu, díky čemuž jsme byli v provizorních prostorech (které jsme posléze anektovali :-P). Takže to všechno bylo z mého úhlu pohledu takové zmatené, naplněné prodlužováky a na nevyhovujících stolech. A do toho přišel nový klíčový materiál – dva noví mBoti a čtyři!!! ozoboti EVO. Učil jsem se s ozoušema, jak jim kluci začali říkat, zároveň s nimi. A bylo to neskutečně zábavné učení.
Rychle jsem zjistil, že ozoboti mají neuvěřitelný potenciál a v některých oblastech jim dokonce ostatní platformy nesahají ani po kotníky. Ale o tom až později.
Noví čtyři ozoboti byli ve značné permanenci, stejně jako mBoti, takže jsem začal uvažovat o spuštění výuky s touto platformou. Bohužel jsem narazil na problém s financováním. Učitelé informatiky totiž musí často vysvětlovat vhodnost případných nákupů vedení, které o problematice moc neví a logicky pak položku hodnotí očima laika. A zde jsem narážel na fakt, že těžko „prodám“ nutnost nákupu malinkatého robůtka za poměrně velké peníze. Notabene, když bych chtěl nakoupit dokonce classroom kit. Je zajímavé, že u mBotů jsem na tyto problémy nenarážel. Možná byl důvod i ten, že jsem je párkrát předvedl na veřejnosti jako atrakci pro den otevřených dveří, kde byl jasně vidět i zájem dětí o tuto zábavu.
Bohužel ozoboti jsou mrňaví a vydrží jezdit pouze hodinku, takže pro tento způsob sebeprezentace nejsou moc stavěni.
Nicméně historie nepřešlapuje na místě a svět se točí dál. Co není možné dnes, zítra není překážkou a pozítří je holou nutností. Moje „zítra“ nastalo v momentě, kdy jsem se zapojil do krajského programu Ústeckého kraje IKAP B. Cílem tohoto programu bylo mimo jiné seznámit, nejlépe přes zkušené kolegy, pedagogy v dalších školách s materiálem vhodným pro výuku informatiky zaměřenou na robotiku a algoritmizaci. Stal jsem se tedy místním „lídrem digitální gramotnosti“ a propůjčil prostor Domečku pro skladování a distribuci tohoto materiálu do škol. Výsledek tohoto programu byl, jak se dalo očekávat poněkud rozporuplný, nicméně byl to zárodek aktivity, která pokračuje dodnes a měl tedy smysl.
Součástí tohoto programu byla ovšem i dodávka velkého množství poměrně drahého materiálu, který jsme mohli dále distribuovat. Součástí tohoto balíku byl i clasroom balíček ozobotů řady BIT. Dalo se tedy pracovat ve větší skupině, součástí byly i perfektní HUB USB, takže robůtky bylo možné hromadně nabíjet (něco co jsme doposud neznali – každého našeho ozobota bylo třeba nabíjet jednotlivě). Vše složeno v transportním balení. Prostě paráda.
Kluci ale s BITy nechtěli moc dělat, bavila je řada EVO, která nabízí větší možnosti práce (a z mého pohledu je i ergonomičtější při zavádění programu). Navíc dvě různé platformy si vynucovaly nutnost zapamatování si dvou různých postupů „nablikávání“ kódu, což bylo nepříjemné jak pro pedagoga, tak pro žáky.
Nicméně pro nás nastalo historické „pozítří“. Jsme zapojeni do programu ÚK a založili jsme Technický klub. Zlepšilo se i financování a povedlo se přes různé peripetie nakoupit deset kusů ozobotů EVO. Chtěli jsme původně regulerní classroom kit. Současná situace s covidem, trhem s čipy atd. ovšem zapříčinila akutní nedostatek těchto souprav. Povedlo se nám ale alespoň sehnat individuální balení ozobotů a clasroom kit jsme si „vyrobili“ podomácku. Takže letošek by měl být rokem, kdy ozoboty nasadíme masivně :-).
Ozobot je navíc i poměrně vhodný pro nasazení k předškolákům. Letos jsme zkusili nabídnout dva hodinové kroužky robotiky/logické gramotnosti předškolákům v odpoledních hodinách a pro předškoláčky hodláme naší ozobotí sadu doplnit ještě dřevěnými puzzle s dráhou.
Ozo … co???
Ozobot je pidirobůtek o průměru jeden palec určený pro výuku robotiky. Za ty tři roky, co se pohybuje na české robotí scéně se mu povedlo nadchnout velké množství kreativních pedagogů, jako je třeba Hanka Šandová, na jejímž webu si lze snadno udělat obrázek o jak kreativní záležitost se jedná. U nás se ozobot objevil koncem roku 2018. Soudím, že jsme ho dostali poměrně brzy, kdy se dostal na trh.
Zajímavostí je, že jeden z pětičlenného týmu, který jej vyvinul – Ondřej Staněk – je čech. Vzhledem k tomu, že vyvíjel hlavně software, kterým se ozobot řídí, soudím, že jeho podíl na zrodu ozobota byl poměrně významný (zajímavý článek na webu Informatické myšlení).
Podrobněji si konstrukci a možnosti ozobota probereme v následujícím článku, kde bych rád robůtka trošku rozebral a důkladněji si prohlédl. Hlavní doménou ozobota je sice jízda po čarách, ale je poměrně zajímavým způsobem programovatelný, takže dokáže existovat i mimo svět čar. Nicméně ve využití optočlenů je jeho síla a při pohybu po čarách může ledacos zajímavého naučit.
Individuální balení
Pokud si ozobota objednáte individuálně, dostanete poměrně velký balíček. Upřímně řečeno jsem z tohoto způsobu balení měl poněkud rozporuplné dojmy (asi na mě má přece jenom nějaký vliv dlouhodobé působení mé ekomanželky, nebo se mi nějak nechce ukládat hromady plastových krabiček). Zkrátka minirobůtek k nám dorazil v poměrně velkém plastovém pouzdře do kterého se asi má ukládat (nikdy jsme to nedělali).
Mohl jsem se jen dohadovat, kolik z ceny robůtka padne na takovéto balení a množství materiálu, kterým je obklopen není zrovna vzorem úspornosti. Čekal jsem velkou vybavenost vzhledem k velikosti úložného prostoru. Po rozbalení jsem zjistil, že obsahem je pouze jedno balení fixek, usb kablík k nabíjení robůtka a krabička plná samolepících kódů a jiných „důležitých“ propriet.
To zásadní co je třeba neztratit, kromě ozobota je usb kablík (i když i ten je určitě nahraditelný). Fixky se hodí, ale fungují i běžné fixky z papírnictví (ideální je ovšem aby měly „dlátovitý“ hrot, aby kreslily širokou čáru). Odhaduji, že velká krabice je u ozobota hlavně z důvodů, aby se jen tak při distribuci neztratil a aby měl hloupý zákazník dojem, že za své peníze přeci jen získal nějakou hodnotu (každý pidirobůtka nedocení).
Classroom kity
Kromě individuálních balení jsou k sehnání ještě classroom kity (je to odhaduji asi hlavně záležitost amerického trhu, u nás jsem je nikde osobně neviděl). Clasroom kit je, jak z názvu vyplývá určen pro skupinovou výuku. Většinou je balen v dobře transportovatelném obalu – nějaký plastový box atp.. Také je v tomto případě myšleno i na skupinové dobíjení, což je velmi dobrá věc.
mBot vs. ozobot
Na závěr tohoto mého úvodního povídání bych rád porovnal mBoty, kteří jsou dosud „páteří“ naší robotí flotily a ozoboty, kteří plní roli určité alternativy. K dispozici máme i robůtky typu robotis a robotí stavebnice Lego mindstorm. Robotisy jsme si vyhodnotili jako komplikované a v praxi nepoužitelné. Lego mindstorm použitelné je, ale je tam spousta ale, zejména pak cena (řádově narůstající při použití více kusů).
Velikost a hmotnost
Ozobot je velikostně i hmotnostně výrazně menší, což je jeho velkou výhodou zejména při snadném transportu na výuku. Sada pro celou třídu se vejde do pohodlného boxíku, který s přehledem unese i svalstvem neobdařená drobná učitelka :-). Naopak při transportu mBotů je tyto třeba transportovat ve větší přepravce (která se ovšem také dá přenášet – ale pro dámy už to není taková procházka).
Robustnost konstrukce
Oba robůtci něco vydrží. Ozobot při pádu na zem skáče .. no jako kulička. U mBota je rizikový pád na kola, která se mohou ulomit, jinak kovová část se dá ohnout zpět. Při manipulaci jsou zejména pro nešikovné děti větší rozměry mBota výhodou.
Modularita a doplňky
V tomto ohledu je ozobot spíše módní hračkou. K sehnání jsou zejména doplňky typu maska, rozhodně na rozdíl od mBota nemůžete vložit do ozobota nějaký modul s doplňkovou funkcionalitou. MBot je co se doplňkových modulů týče výrazně lepší a nabízí tak lepší a dlouhodobější využití při výuce.
Bateriový systém a dobíjení
Ozobot vydrží v plném provozu při plném počátečním nabití plus mínus hodinu funkční, (typ EVO vydrží kratší dobu, než řada BIT). MBot vydrží v provozu výrazně déle, i několik hodin. Princip nabíjení mají oba víceméně stejný. MBot navíc umožňuje jakýs takýs přístup k baterii a případnou výměnu za čerstvou. Ozobot má baterii pevně zabudovanou.
Programovatelost
Zde se oba roboti liší. MBot se programuje přes usb kabel, ozobot pomocí blikání do optočlenů na spodku robůtka. U ozobota tak při programování odpadají usb kabely a manipulace s nimi. Při programování ozobota je nutné napřed ho zkalibrovat na zdroj (lcd monitor) a pak je možné provést přenos kódu přidržením ozobota na blikající ploše. Pokud je přenášený kód do ozobota příliš velký, trvá přenos delší dobu a při té je pořád nutné ozobota držet na monitoru. Odlaďování kódu tak může být pro ruce poměrně nepohodlnou záležitostí.
Oba roboti se programují pomocí scratche. Ozobot má k dispozici pouze online editor, mBot může volit mezi desktopovou variantou editoru a online editorem. Úroveň obou editorů je srovnatelná.
Použitelnost při výuce
Podle mého názoru jsou využitelné oba. Můj názor je ten, že mBot nabízí více možností při výuce algoritmizace, díky modulům nabízí mnohem větší spektrum možností. Oproti ozobotovi vyžaduje větší prostor pro manipulaci a demonstraci hotového programu.
Ozobot je výhodnější do učeben se stísněnějším prostorem. K činnosti mu stačí pouze prostor na pracovním stole zhruba tak 30×20 cm. Je lepší k transportu a je rychleji připravený k činnosti.
MBot může žákům zprostředkovat práci s konstrukcí robota. Jednak při úvodním sestavování, ale i při případných dalších úpravách, opravách či výměně modulů. Ozobot je oproti tomu již jednou sestaven a nepředpokládá se jakékoliv rozebírání konstrukce.
Ozobot je využitelný díky svým rozměrům a chůzi po čáře třeba v mediální výuce. Je možné kolem něj vytvořit „krajinu“ a natočit celkem atraktivní příběhové klipy.
Myslím, že oba typy si mohu ve výuce najít svou pozici a své fandy.