Nejvýznamnějším blokem ve výuce robotiky v chomutovském Domečku (alespoň podle mne) je práce s arduinem. Rodiče i děti, když ke mě přijdou do učebny, zpravidla na destičky arduina koukají a nepřipadá jim to nic moc. Zajímavější už to je, pokud to bliká, nebo něco ukazuje na displeji, ale pořád to hodnotí, jako nic moc.
Ještě zajímavější je, že názor se rychle mění, když si děti mohou sáhnout na „živého“ mBota (který je řízený v podstatě tou samou destičkou arduina, kterou před chvilkou drželi v ruce). Zkrátka jak to něco dělá, je to hned zajímavější.
Arduino je totiž jednočipový počítač (podrobnosti na wikipedii), určený pro studenty pro výuku tvorby jednoduchých elektronických konstrukcí. Není to prosím pěkně stejný počítač, jako váš notebook. Je to takový „elektronický polotovar“, ke kterému je třeba ještě připojit nějaké součástky a doprogramovat ho pro účel, který student zamýšlí.
Snadnost, s jakou je možné sestavit elektronické konstrukce s arduinem (studenti často mění konstrukce, takže vše je snadno demontovatelné) a snadnost s jakou je možné programovat destičku mikrokontroleru, umožňuje učiteli i žákovi rychle procházet lekcemi a soustředit se hlavně na výuku bez nutnosti leptání desky s plošnými spoji, letování a dalších činností, které k elektronice sice patří, ale v tomto případě by nás zdržovaly.
Pro naše účely sice používáme a doporučujeme rodičům i shánět desky arduina UNO R3, ale sluší se poznamenat, že desek s označením arduino je mnohem více. Deska arduino UNO R3 je kapacitně (počtem programovatelných vstupů a výstupů) víceméně standardem pro naši výuku. Chybu ovšem neuděláte většinou ani s jinou deskou s označením arduino. Pracuje se s nimi většinou stejně, pouze mají jiné rozměry, nebo jiný počet vstupů/výstupů.
Situace je navíc ještě okořeněna faktem, že arduino je otevřenou platformou (vzhledem k úspěchu arduina v celosvětovém měřítku co se týče prodeje toho nyní nejspíš italové, kteří tento program vyvinuli, asi hořce litují). Díky otevřené architektuře totiž destičku arduina vyvíjí řada firem (popřípadě si jí lecjaký odvážlivec postavil i doma svépomocí). V nabídce tak naleznete Funduina, Freeduina a spoustu dalších „duin“, které jsou většinou kupodivu také použitelná. V čechách nejrozšířenější jsou asi italské a čínské klony arduina (poznat se dají podle různých čipů). Co chci tímto odstavcem říci – neděste se, pokud budou na desce arduina součástky uspořádány jinak než na obrázku – nejspíš jste narazili na nějaký klon arduina, vezměte ho na schůzku – vyzkoušíme a uvidíme…
Pokyn: Pro takový ten základ děti potřebují destičku arduino Uno R3, nějaké ty kablíky a kontaktní pole.
Součástky se dají kupovat jednotlivě i v sadách. Pro děti jsou asi nejvhodnější menší sady, kde máte i pár součástek navrch. Se základní kombinací (destička, pole, kablíky) děti většinou vystačí několik měsíců, pokud se jim daří a baví je to lze dokoupit pár součástek a máte zase na nějakou dobu vystaráno.
Na předchozím obrázku naleznete příklad sady s arduinem se kterou mám dobré zkušenosti. Obecně bývá v e-shopech uvedena pod názvem arduino starter kit. Vždy se vyplatí kromě ceny prohlédnout i obsah balení. Občas prodejci prodávají podobné sestavy bez desky arduina – pouze nějaké součástky. Bez desky to bohužel opravdu nejde :-), takže si raději vybavení boxíku prohlédněte.
Součástky je možné kupovat na e-bayi i na aukru (neměli jsme problémy). Popřípadě v českých osvědčených e-shopech ( třeba hwkitchen.cz, nebo arduino-shop.cz). České e-shopy lze doporučit díky možnosti případně reklamovat, nebo pro rychlost dodávky. Na e-bayii je velmi zajímavá cena, ale domluvte se s Čínou na reklamaci 🙂 a také se běžně měsíc i více čeká na dodávku zboží.
Tip: Pokud dětem koupíte součástky jednotlivě pořiďte jim k tomu i nějaký boxík, jinak riskujete že budou mít za chvilku ze součástek trhací kalendář.
moc děkuji, více přehlednější a lepší
🙂
jirka